Nechlastej, kamoši jsou svine!

 S rozumem v kapse a hlavou až v oblacích

spokojeně kráčel špinavou ulicí.
Kam šel? Kdopak to ví!
Cíl jeho cesty byl i jemu neznámý.

Krok za krokem, co noha nohu mine
hledal, hledal místečko stinné.
Pak do nosu ho praštila libá vůně,
po čichu došel do hostince U Tuleně.

Jaký to divný název! říká si,
však hlad a žízeň nevybírá si.
Sedl si za stůl a za chvíli
najedený byl a ,,pod obraz" opilý.

Začínal se dostávat do rozjařené nálady,
přišli k němu nějací, vydávali se za kamarády.
,,Hospodo, nalej jim!Pánové, sedněte,
nic se neostýchejte, nic se nehanběte!"

Sedli si, smáli se, jedli a pili.
Pivo pěnilo, korbele cinkaly.
Nálada veselá, zábrany žádné,
účinky alkoholu bývají zrádné!

A pak:Bum! Zvedla se země, rána do hlavy.
Nohy se podlamovaly, ruce bez vlády ležely.
Než den se přehoupl k noci, všichni tvrdě spali
A tu stejnou písničku si pak ráno zpívali:

,,Hej, hej, hospodo nalej!
Už nejsem hezkej, už nejsem mladej!
Ještě si pivečko chci dneska vypít,
než zubatá s kosou pro mně stačí přijít.
Falešná písnička nese se krajem,
tak jenom, hospodo, tak jenom nalej!"


Nemusím dodávat, co každý tuší:
ta jejich píseň mi pořád zní v uších.
Zdálky ji slyším, nazpaměť znám,
možná se k nim jednou v hospodě přidám…